Příhody plavčíka Župíka

za 2. světové války

Václav Šebl - Ivan Krejčí, Ilustrace Karel Zeman

Dospívání mladého kluka na lodích a cestách po řekách a vodních kanálech v Čechách i v Německu v časech druhé světové války. První lásky… i ty další.

Základ textu kapitána Václava Šebla (bohužel zemřel roku 1988) jsem jednoho dne roku 2014 objevil na webových stránkách přátel Československé plavby labsko-oderské. Byl ve tvaru, kterému říkám „první nástřel“ – čtyři sta stránek psaných nevázaným jazykem na psacím stroji tak, jak si člověk vzpomíná na příhody z mládí. Nevím, proč autor s textem nepracoval dál; možná scházela chuť nebo už neměl čas, možná mu to stačilo pro pár starých kamarádů. Bohužel v tom syrovém tvaru neměl původní text žádnou šanci na vydání tiskem.

Mně se okamžitě zalíbily příhody hlavního hrdiny a snad ještě víc zachycení života a práce „šífáků“ při vlečné plavbě na řekách a průplavech během druhé světové války. A tak jsem se pokusil zpřístupnit text i čtenáři neznalému problematiky a přepsat ho do formy, která by byla čtivá, a duch autora v ní zůstal. Neboť to si Václav Šebl jistě zaslouží.

Ivan Krejčí

Malé vysvětlení pro suchozemce než začnete číst

Levý a pravý břeh řeky je ten, který vidíte při pohledu po proudu. Když tedy jede parník proti proudu z Hamburku do Děčína (opravdu nepluje, ale jede) a lodník se podívá vpravo na krásnou děvu – vidí ji sice přes pravobok lodi, ale na levém břehu.

Pokud je něco nad něčím, je to směrem k prameni řeky – proti proudu. Pokud je něco pod něčím, je to směrem k ústí řeky. Takže skála pět metrů pod mostem ve skutečnosti není přímo pod tím mostem, ale…

Takové problémy člověk na železnici nemá.

Ehm, ehm. Ne každý z nás je plavčík, ale jsme národ vodáků, takže levobok, pravobok, levý břeh, pravý břeh… Alespoň doufám :-) webmaster

1: Župík se představuje

2: Protektorát Böhmen und Mähren

Kde lze knihu koupit? NIKDE